Jste-li na tomto webu, patříte zřejmě k těm, kteří chtějí poznat historii svého rodu.

Jména rodičů, jejich sourozenců, prarodičů… tím to zpravidla končí. Jen málokdo zná jméno babičky za svobodna, o sourozencích prarodičů ani nemluvě. Místo košatého stromu předků jen pár lístků vysoko v koruně. Pár nic neříkajících dat. Čas odnesl radostné i tragické události či docela obyčejné příběhy. Věčná škoda. Stejně jako my bychom nechtěli být nenávratně zapomenuti, nezaslouží si takový osud ani ti, díky nímž žijeme.

Příprava pro vypracování rodokmenu

Ať už se chcete pustit do zpracování rodové historie sami nebo tím pověříte profesionála, musíte nejdříve shromáždit výchozí data z domácích zdrojů. Vyptat se příbuzných, navštívit hřbitovy, prohledat doklady. Z každého rodného, oddacího a úmrtního listu, z parte, dopisu či jiného dokumentu vytěžit všechny informace – data, místa, jména, vztahy osob, povolání – a sepsat je do základního přehledu. Pro budoucí zpracování je výhodné shromáždit fotografie jednotlivých osob (nejlépe s uvedením data a místa, kde byl snímek pořízen) a míst, kde rodiny žily. Třešničkou na dortu jsou pak nahrané vzpomínky žijících pamětníků. Ne vždy se v této přípravné fázi podaří najít data, jimiž by mohlo začít samostatné bádání v archivu. Tam bývají uloženy matriky jen cca do roku 1920. Novější, tzv. „živé“ leží dosud na příslušných obecních úřadech. Kdo tam může o vyhledání matričních záznamů žádat  a co je k tomu potřeba, se píše na stránkách ministerstva vnitra ČR. A když máte konečně shromážděny výchozí údaje a data, nastává čas spolupráce s profesionálním genealogem….

Volba postupu pátrání je dalším logickým krokem.

               

Kam až se lze v pátrání dostat?

Odpověď není jednoduchá – závisí to na množství dochovaných dokumentů, které se liší jak v jednotlivých farnostech (matriky) tak velkostatcích (gruntovní knihy). Jak už to bývá, někde byl písař důsledný, jinde práci odbýval; někde hořelo, jinde vzala listiny voda… V ideálním stavu se dá historie rodu dovést ke konci 16. století. Většina rodokmenů se do tzv. mrtvého bodu (tedy tam, kde nelze nalézt další údaje) dostane asi ve 2. polovině 17. století, kdy se začaly vést matriky. Velmi problematické bývají židovské rody, jejichž matriky se vedly až od dob Josefa II.; potíže se objevují i při vyhledávání údajů rodin nekatolického vyznání.